Zrod kapely FERLESBAND lze datovat na listopad 2010, ovšem všichni její členové se několik let aktivně podíleli na utváření hudebního rázu countrykapely DCM. Jenže jak to na hudebních scénách bývá, ponorková nemoc, pracovní přetížení či lenost, neochota pouštět se na nové a neprobádané cesty, nároky na kvalitu při zkouškách i vystoupeních, a možná i cosi dalšího, spustilo lavinu odchodů a rozchodů, jež zprvu vedly k zdánlivé obrodě kapely DCM.  Chvíli se zdálo,  že má našlápnuto k úspěšné a optimistické budoucnosti. Leč některým jejím původním členům bránila tahle nová kvalita v klidném spánku, a tak, pod vlivem různých událostí nezbylo, než zpřetrhat pouta k minulosti a začít od nuly. Staré fotky byly skartovány, ze vzpomínek zbyly jen ty příjemné, repertoár upraven a modernizován, jméno DCM ve spojitosti s námi vymazáno, a nastal porod ...

S názvem nové kapely byly totiž problémy. Nikoho z nás by do té doby nenapadlo, jak bude těžké, aby se pár lidí shodlo na jméně, jež by je mělo nadále charakterizovat, spojovat, sdružovat, a dělat jim potěšení. To je totiž hlavní krédo šestice, o níž tu bude nadále řeč. Snaží se přinášet radost sobě i jiným muzikou, která je baví. Ale baví je také to, že mohou být spolu, těšit se na zkoušky i veřejná vystoupení, ať už mají posluchačů deset nebo dvěstě. Sblížila je  hudba, byť někdo víc inklinuje třeba k bluegrassu a jiný třeba k folku nebo country.  

Týden tihle nadšenci hledali na internetu a ve slovnících, vymýšleli nemožné, prověřovali souvislosti, provětrávali synonyma a antonyma, pozorně naslouchali větám vyřčeným na různých forech či v intimitě obývacích pokojů a ložnic, a doslova lovili slova či části vět, jež by mohly stát u zrodu staronové kapely. Nakonec tahle skorem bezútěšná trmácení rozsekl Ondra Haken z kapely Volupsije, který řekl autorovi tohoto textu zásadní větu: "Stejně Vás nikdo nenazve jinak než Ferlesband".

A bylo rozhodnuto. Dohodli jsme se, že tenhle oficiální název budeme zkracovat na FBAND ( číst to samozřejmě budeme "efbend" ).

                                                                                                                                                                                MF 14.11.2010

Informace o nás

Karla Kuldová-zpěvačka a ozdoba kapely. Karla je motorem Fbandu, nejen že přinesla a prosadila spoustu nových písniček, ale je "štikou v rybníce", která s námi dovede pořádně zacvičit. Prostě ví, jak zlenivělé chlapy pozvednout ze židlí a přesvědčit nás, že pro ni uděláme cokoli, ačkoli bychom dali ruku do ohně, že něco takového by nás v životě nenapadlo. Karla je z hudební rodiny-doma má tři synky , kteří ji někdy na vystoupení vyprovází, a taky výborného kytaristu Roberta, který ji naopak nevyprovází nikdy. My jsme samozřejmě rádi, protože ji můžeme bez obav doprovázet my. Někdy si ráda hraje na blondýnku, občas docela úspěšně. Ačkoli je na výšku v kapele nejmenší, je jí všude plno, zvláště, dosáhne-li na mikrofon. Při jednom z našich vystoupení, jež probíhalo na automobilovém závodním okruhu, si Karla vyjednala, že se v jednom ze závodních speciálů sveze. Když se složitě nasoukala do závodní kombinezy a přilby, elegantně proklouzla ochrannou klecí za volant vozu, k potěšení nás, škodolibých muzikantských kolegů zjistila, že ze sedačky nedosáhne na pedály. A bylo po závodění, pojišťovna ušetřila...

Petr Klare-doprovodná kytara a zpěv. Petra jsme objevili na inzerát, když jsme chystali konkurs na kytaristu. Zvítězil jako jediný zhruba z tisíce kandidátů. Ještě předtím však, čistě náhodně, u příležitosti hraní v hospodě U zrcadlové kozy, dělal kapele "bedňáka", tedy člověka, jenž donáší- aparaturu. Petr je milý, ochotný, pracovitý, společenský a učenlivý. Největší radost mívá  z dobrého jídla a netají se tím, že jeho snem je provozovat catheringový kamion. Na kapelních zkouškách trpíval abstinenčními příznaky, neboť mu bývalo znemožňováno jít si zakouřit. Když je mu bylo nejhůř, "sekl" s kytarou a vyběhl na chodbu, bleskově  potáhl a spěchával zpět, neboť dobře ví, že chvilková nepřítomnost může vést k tomu, že jeho těžce vydobyté místo v kapele bude obsazeno někým jiným. V Fbandu platí prohlášení klasika: Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Ale když už měl po krk našich věčných uštěpačných poznámek na toto téma, rozhodl se a rázně sekl s kouřením a stal se jeho zásadním odpůrcem. Největší radost mu udělá řízek a lahvinka rumu.

Jirka Ronisch-foukací harmonika a zásobník vtipů o všem možném. Jirka je služebně nejstarším členem v této partě. Věčný dříč a obětavec, který neustále, kupodivu úspěšně, bojuje s nedostatkem času. Během několika let veřejného vystupování si vytvořil osobitý styl hraní na foukací harmoniku, který je možné bez nadsázky přiřadit k rukopisu Fbandu. Jirka hraje rád a hodně, a pokud si při některé písničce nevrzne, není uspokojen. Nerad se zbavuje harmonik, které již dosloužily, a tak sebou vždy vláčí kufr foukaček, z nichž mnohé již několikrát vyřadil. Aby nemusel žádnou z nich vyhodit, vlastní v kapele největší auto. Dobře, že disponuje tak malým nástrojem- hudebním samozřejmě.

Jirka, náš výborný kamarád a nezastupitelný člen kapely, nás bohužel po těžké dlouhé nemoci navždy opusitl v létě roku 2017. Nikdy nezapomeneme.

Míla Ferles-housle, zpěv. Profesně jsem dětským lékařem a muzika je jedním z mých nesčetných hobby (fotografování, tvorba okrasných zahrad, truhlaření a kutilství, cykloturistika, zaměstnání...). Jsem takový Pat a Mat v jednom. Ano, mimo jiné jsem autorem slohového cvičení, které právě čtete, a také textů některých písniček Fbandu. Jméno kapely nese mé příjmení, což je zavazující, a tak bývám katalyzátorem všeho dění v Fbandu. Před lety jsem měl možnost prožít dva roky v kapele Volupsije-tam jsem se naučil prožívat a cítit countryhudbu, a díky partě skvělých muzikantů a stovce pátečních vystoupení na Horní Černé Studnici u Jablonce jsem zažil nesčetně krásných hudebních chvilek a poznal spoustu příjemných lidí. Po mnoha experimentech se zvukem hudebních nástrojů jsem si dopřál elektrické housle vyrobené  houslařem Tomášem Reiterem, a ozvučené lampovým kombem značky VOX. Ovšem tohle vymazlené kombo bylo nejtěžším kusem naší aparatury, a jeho přenášení dávalo mnohy pořádně zabrat. Pavel Lhoták z kapely Volupsije jej nazýval ingotem. A tak, protože tělo stárne a každý z nás je s přibývajícími léty zpohodlnělý, byl tenhle více než třicetikilový skvost nahrazen malým, lehkým, ale neméně dobrým kombem značky Fishman.

Dalším členem kapely je Miluška, která se nám stará o zvuk, a ujala se odpovědnosti za technické vybavení Fbandu. Od začátku neměla lehkou pozici. Je známou zkušeností, že cokoli se v kapelách nepovede, svede se na zvukaře. Každý z nás to známe: "Zpěvák neslyšel, instrumentalistu znervozněl charakter zvuku nástroje, odposlechy nahoukávaly..." Nicméně Miluška sice trpělivě přijímá různé ústrky, ale ve volných chvílích studuje literaturu, baví se se zkušenými zvukaři a hledá na internetových diskusních forech, aby byla v obraze. Na místo vystoupení přijíždí s velkým časovým předstihem před zbytkem kapely tak, aby v okamžiku dojezdu ostatních členů Fbandu již stála kompletní aparatura a vlastně se stačilo jen připojit a doladit zvuk. Dlužno členy Fbandu pochválit, neboť výše zmíněnou výhodu Milušce kapela vrací tím, že po skončení vystoupení se všichni bez vyjímky účastní balení, takže smotání všech kabelů a naložení aparátů do aut stíháme obvykle do třiceti minut.

Významnou oporou týmu je basový kytarista a zpěvák Břeťa Skalník.  Jde o muže, který je precizní ve všem, co dělá. Hraje líbivou a pro nás srozumitelnou basu. Krom toho velí elektrickému bubeníkovi.Obojí vneslo do kapely spoustu nových a efektních prvků, avšak jen do té chvíle, než byl elektrický bubeník Břeťovi neznámým pobertou přímo z domu o jednom silvestrovském odpoledni odcizen . Tak se Břeťa musel sžít s bubeníkem novým, technicky lépe vybaveným, ovšem uživatelsky daleko složitějším, než byl ten původní, z dnešního pohledu prehistorický. Břeťa je také obdivovatelem ženské krásy, takže všechny ženy a dívky přítomné v sále neuniknou jeho zkoumavému pohledu. A protože je mužem velmi společenským a komunikativním, a také elegantním a vzdělaným, rád o přestávkách zajde mezi přítomné, aby krátký odpočinek u šálku kávy vyměnil za rozhovor s přítomnými kráskami. Nicméně my mu to přejeme. Jsme si vědomi toho, že Břeťa plní na podiu nejvíce úkolů současně. A kdo jiný by to s přehledem zvládal než muž, jenž rozumí ženské duši.

1.11.2020 nás Břeťa po dlouhé těžké nemoci navždy opustil. Nikdy na něho nezapomeneme, dal Fbandu moc a moc, bude nám chybět.

Služebně nejmladším je největší muž v kapele, zpěvák a kytarista, Honza Vopařil. Jde o typicky folkového zpěváka, textaře i skladatele, jenž si svou tvorbou našel místečko v srdci mnoha příznivců, především opačného pohlaví. Když jsme Honzu oslovili s nabídkou na působení v Fbandu, zřejmě netušil, že přijme-li tuto šanci, navalí se na něho poněkud více povinností, než původně čekal: Účast na pravidelných zkouškách, plnění domácích úkolů, včasné příjezdy na vystoupení, pozdní odjezdy domů, výběr vhodného podiového oděvu a především podřízení se base a bicím, jakož i vtěsnání se do omezeného prostoru na mnohdy malých podích. Zato je však v Fbandu ctěn nejen pro své pěvecké kvality, ale též pro způsob jednání zvláště s fanynkami, jichž má nepočítaně.

Po nějaké době působení v Fbandu dospěl Honza k názoru, že jako solista se cítí nejlépe, a po vzájemné dohodě z Fbandu odešel. Ale zůstali jsme přáteli a nadále se potkáváme.

Pavel Smutný: Koncem roku 2018 se začíná rýsovat počin, o kterém jsme delší dobu uvažovali. Naše řady posílil hráč na bicí, Ing. Pavel Smutný. Od prvního momentu jeho kontaktu s kapelou bylo zřejmé, že jde o člověka důsledného, který se na svou novou roli velmi pečlivě připravoval jak po stránce technické, tak po stránce hudební. Ostatně není divu, jeho manželka je mimo jiné učitelkou hudby, a tak nepochybně dohlíží na to, aby Pavel vždy beze zbytku plnil domácí úkoly, jež mu Fband klade na bedra. A protože jedním z jeho hobby je horolezectví, nebude mít jistě problém v případě potřeby  úspěšně vzdorovat kapelní vichřici, zpěvačce Karle, a bude připraven přežít i v náročných podmínkách, jež sebou muzikanstký život někdy nese. Těšíme se na chvíli, kdy společně nastoupíme na podium a nejen naši posluchači, ale i my, si už ijeme nového bubeníka se vší parádou.

Cristian Orru : Nebylo snadné najít nového basového kytaristu po Břeťově odchodu. Velmi dlouho s námi hrál /a  jistě bude hrát i nadále/ výtečný muzikant a skvělý parťák Zbyšek Sadílek zvaný Sádlo. Leč on je tak vyhledávaným hudebníkem, že se stávalo, zvláště v létě, že se naše vystoupení časově krylo s hraním některé další kapely, v níž Sádlo působí. Potřebujeme basáka jistého, ne půjčeného. Po různých pokusech se objevil muž původem ze Sardinie ochotný s Fbandem zkoušet. Cristian je příjemný člověk, jehož způsob hry na basovou kytaru lahodí našemu sluchu. Zkoušení s ním bylo náročné a dlouhé, protože je perfekcionista a snažil se dokonale zvládnoput náš repertoár, ačkoli většinu českých hitů do té doby vůbec neznal. Brzy tedy zapadl do Fbandu a od ledna 2022 je jeho stálým členem.